, PO 21 LÉTECH SE VRÁTIT NA HŘIŠTĚ A PÍSKAT TŘEBA JEN PRO VLASTNÍ RADOST
Součástí života bývají často různá osobní předsevzetí a ta se buď podaří naplnit anebo zůstane pouze u předsevzetí. Také já nejsem výjimkou a jsem rád, že se mi jedno takové předsevzetí pro rok 2017 podařilo splnit a přiznám se, že jsem k tomu byl jako člověk, který celý život žije fotbalem v samé podstatě vyprovokován vzniklou situací kolem nedostatku fotbalových rozhodčích, což konec konců vyústilo v to, co se v minulosti nestávalo, že některá utkání nejen mládeže nebyla rozhodčími v působnosti Okresního fotbalového svazu Klatovy obsazena a byla řízena rozhodčími laiky.
V minulosti jsem již jako rozhodčí působil. Kvalifikaci rozhodčího jsem získal v roce 1974 v té době jako 28letý jsem si toto břímě ještě ke své funkcionářské a trenérské práci přibral a do roku 1996, kdy jsem náhle vážně onemocněl jsem musel do té doby dlouholetou aktivní činnost arbitra po více než devíti stech odřízených zápasech ukončit. Ikdyž jsem vzhledem k výše uvedeným skutečnostem prakticky nemohl po dlouhotrvajícím uzdravení jako rozhodčí této funkci věnovat a dal jsem se na dráhu delegáta svazu, nadále jsem si účastí na pravidelných doškoleních svojí kvalifikaci rozhodčího udržoval.
Proto také nakonec nebylo příliš složité i přes svůj věk kdy po velké rozhodcovské ikoně mezi rozhodčími Janu Veverkovi(84!!) jsem s téměř 72 roky na křížku mezi rozhodčími v okrese bohužel již druhý nestraší, nabídnout své služby v letošním roce komisi rozhodčích, Jsem vděčen této komisi že mojí nabídku přijala a zařadila mne na listinu rozhodčích OFS Klatovy. Sám sobě jsem dal dvě podmínky. Tu první, že začnu v polovině dubna pěkně od píky a do role rozhodčího se pokusím zapracovat přes počáteční řízení pouze utkání mládeže. Druhá podmínka byla, že všechna utkání, ke kterým budu delegován odřídím bez nároku na odměnu za řízení a za cestovné vzniklé s dopravou k utkáním. O tomto jsem se konec konců zmínil i na letním aktivu zástupců klubů z Pošumaví. Nešlo o žádnou recesi, i když v mém podvědomí byl důvod zcela jasný. Šlo mi o to, abych tímto svým postojem dal dostatečným způsobem najevo, že mi nejde o peníze, ale šlo mi o fotbal a chtěl jsem tím také dokázat, že fotbal mám velmi rád, a že vše co dělám pro tento sport mě prostě baví a dělám to naplno!
Jelikož o víkendu již fotbalové soutěže v působnosti Okresního fotbalového svazu skončily mohl jsem za svým letošním předsevzetím udělat stručnou bilanci. Pro dokreslení uvedu několik čísel. Celkem jsem odřídil 27 soutěžních utkání z toho deset utkání žáků, deset zápasů okresního přeboru mužů, pět utkání III. třídy mužů a dvě utkání IV. třídy mužů. Co stojí za pozornost je fakt, že za tyto utkání jsem mohl inkasovat jako náhradu za řízení 10.300 Kč a dalších 4.250 Kč za náhradu na dopravu. Jelikož jsem tak neučinil ani v jediném případě ušetřil jsem klubům, které hrály v domácím prostředí celkem 14.550 Kč !!!!!!!
Z této bilance mám radost. Vše mne uspokojuje zejména proto, že můj zdravotní stav zatím drží, těší mne i k věku úměrná fyzická připravenost, nicméně na které se budu nadále snažit ještě zapracovat. Fakt je ten, že žádný rychlík již ze mne nebude. Z toho si hlavu vůbec nedělám, vždyť co mám možnost sledovat tak oni ani o dvě generace mladší rozhodčí to na těch hřištích příliš nedokazují ani se o to nesnaží). Ten nejdůležitější poznatek je pro mne, a to se musím opakovat, že fotbal a pískání mě baví . Vrátil jsem se zpět na hřiště, tam kam jsem desítky let se vším dobrým i špatným patřil. Na nich poznávám často již sice neznámé tváře, ty známější tu a tam najdu mezi funkcionáři anebo diváky, ale jsem mezi hráči na pažitu rád. Je mezi nimi celá řada skvělých lidí, kteří také dokážou mít pochopení i pro ty dříve narozené. Někdy se svojí figurou i mezi nimi vytratím (máme společné, že nám narostla trochu bříška), ale všichni mají fotbal rádi. Snažím se proto jim jejich radost ze hry nekazit, ikdyž občas někteří “nepřizpůsobivější” tuto snahu mi snaží pokazit. Na ty je třeba jiný metr, ale i tak mi bylo mezi nimi fajn a všem děkuji za přístup a spolupráci.
Svůj sen, v který jsem již opravdu nevěřil, vrátil jsem se na hřiště jsem si splnil. I kdyby se odehrálo v dalších měsících cokoliv, co by mi zabránilo tomu, že třeba už se tam mezi aktéry soutěžních mačů nevrátím, vůbec svého, byť opožděného návratu nelituji. Těm, pokud dočetli tento můj článek až do konce děkuji za pozornost.
Miroslav Sedlmaier